Studánka Baronka zvoní klekání

O studánce Baronka v poli nad Ruslandem jsme psali už před dvěma lety. Již tehdy jsme Jiřího Šmída, který se Starým Rožmitálem, respektive s jeho částí zvanou Rusland, svázal svůj volný čas, právem chválili. (viz https://www.staryrozmital.cz/news/stribrna-baronka-v-ruslandu1/ )

Směle bychom jej mohli nazvat společně s Bohumilem Hrabalem pábitelem, tedy člověkem, který rád domýšlí realitu, hledá krásu ve všednostech a má neustálé nutkání činit lidem dobro a šťastno. Jeho posledním pábitelským počinem je monumentální rozšíření studánky o zvoničku, z níž se občas ozývá klekání.

Tak jako mají velké obce katedrály, menší kostely, ještě menší kostelíky a ty nejmenší kaple a kapličky, tak Rusland má od letoška nad vyvěrajícím pramenem živé vody alespoň zvoničku. A když je zvonička, je i klekání a klekánice.

Dnešní děti už pomalu nevědí, že klekánice je strašidelná šedivá baba bez obličeje, co sbírá děti, které jsou ještě venku pozdě večer po klekání. To bývala večerní modlitba, kterou ohlašoval malý zvonek na kapličce nebo zvoničce. 

Po klekání prochází klekánice několikrát vesnici tam a zpět a kontroluje, jestli není náhodou ještě nějaké dítě venku. Pokud dítě objeví, sebere ho a zavře do kapličky nebo kostela. Tam ho nechá až do rána a za svítání ho pustí. Její mužský protějšek klekáníček je malý mužík chodící občas po kolenou. Nosí pytel a strká do něj neposlušné děti a skladuje je pod zvonicí.

Podmínkou vzniku, existence a výskytu klekánice nebo klekáníčka je ovšem zvonění klekání. A klekání se zvoní pouze tam kde je zvonička. A jelikož od letoška v Ruslandu zvonička je, tak ruslandské děti potěš pámbu!

Zcela vlevo lavička lákající k posezení, vpravo od ní původní informační tabule s údaji a básní o studánce a úplně vpravo nová zvonička. Odtud je krásný výhled na jižní svahy Brd a Starý Rožmitál a ...

... na druhou stranu na Voltuš a Štěrbinu

Hodné děti prý klekánice nesebere, ty si mohou dokonce samy zazvonit

Voda z pramene vyvěrajícího přímo pod zvoničkou má vynikající chuť